Kağız Gəmilər [Czech translation]

Život je divný, já jsem divný.

Životní lekce, já jsem student, který na lekce nechodí.

Jsi učitelka, nauč mě tu lež.

Ten jazyk, zatímco ty city byly zachovány.

Baku se stalo městem hraček, my dětmi.¨

Kolotoč života, zábava, představení.

Naučila jsi mě bezdůvodně se smát.

Já jsem tě naučil milovat jako blázen.

Život byl divný, my jsme byli divní.

Životní lekce, my jsme před nimi utíkali.

Naše noci byly teplejší než odpoledne.

Naše věty jsou jednoslovné, naše slova jsou slabiky.

Písně jsou originálnější, náš duch čistější.

Naše sající rty, naše mluvící oči.

Naše smysly jsou jako roztavené svíčky.

Objala jsi mě, objal jsem stopy...

Jak můžou papírové lodě přežít tak velké vlny?

Děti se na ně dívají a pláčou.

Ty také pláčeš, v posledním dopise jsi napsala, že mě nemiluješ.

Moje srdce je papírová loď v moři tvých očí.

Život byl divný, my jsme byli divní.

Byli jsme děti, byli jsme naivní děti.

Život klame, my jsme nějak uvěřili.

Přece jenom řekl: přátelé, řeklo se pravá láska.

Stavěli jsme paláce z písku na pláži touhy.

Ze srdce jsme milovali svět v jeho hněvu.

Letadla byla přidělena, cesty byly přiděleny.

Stavěli jsme hedvábné mosty mezi útesy.

Uvěřili jsme a ta víra nás vedla.

Naše naděje a láska byly posíleny.

Peníze, rodiče, hranice, zákazy.

Letěli jsme až k nebi, oni zůstali dole.

Pamatuješ si tu papírovou loď, co jsme vyrobili?

Vevnitř bylo napsáno, miluji, miluji tě.

Drželi jsme ji na moři tak, aby mohla plavat navždy.

Ale přišla první vlna a loď se potopila...

Jak můžou papírové lodě přežít tak velké vlny?

Děti se na ně dívají a pláčou.

Ty také pláčeš, v posledním dopise jsi napsala, že mě nemiluješ.

Moje srdce je papírová loď v moři tvých očí...

• Artist:Qaraqan